Co je MiniSumo?

MiniSumo je robotická obdoba tradičních japonských zápasů sumo. Lidské zápasníky v tomto případě nahrazují malé autonomní roboty s celkovou váhou omezenou na 500g.

Jediným úkolem těchto robotů je v časovém limitu 3 minut najít a vytlačit protivníka z arény.

Jak začít?

Podvozek pro MiniSumo můžete najít hotový zde pod označením UMU-01 a kompletní stavební návod na řídící elektroniku, včetně zdrojového kódu pro mikroprocesor na stránce MiniSumo X

Další potřebné díly pro stavbu robotu, návody a nápady najdete na celém tomto webu.

Aréna

Aréna má průměr 77 cm, její povrch je potažen černou gumou. Okraj arény je označen bílým pruhem šířky 2,5 cm, ve středu jsou hnědočervenou barvou vyznačeny startovní čáry ve vzdálenosti 10 cm.

Okolo arény nesmí být do vzdálenosti 1 metru žádné předměty či osoby.

Zápas

Zápasí se na vyvýšené kruhové aréně, cílem zápasu je vytlačit soupeřův robot tak, aby přepadl přes okraj arény. Soutěžní tým tvoří robot a členové družstva, z nichž jeden je vedoucí.

V bojové strategii existuje jen několik omezení - není dovoleno rušit sensory soupeřova robota například vysíláním infračerveného záření o vysoké intenzitě, používat prvky ničící arénu nebo soupeřova robota (jako ozubená kola), vrhat po protivníku předměty či stříkat kapalinu nebo dokonce šlehat plameny. Proti pravidlům je i použití lepidel na kola nebo přísavného zařízení ke zvýšení přítlačné síly.

Na rozdíl od jiných soutěží v kterémkoli oboru zde nerozhodují reflexy či postřeh člověka, ale především schopnosti konstruktéra takového robotu. Protože lze takový robot zkonstruovat z běžně dostupných součástí, není tento druh zábavy omezen ani finanční náročností, ani dostupností speciálních dílů.

Podrobněji zpracovana pravidla i s pěknými obrázky naleznete na serveru Robozor.

Konstrukce robotu

Koncepce robotů MiniSumo umožňuje i sestavení z běžně prodávaných dílů.

Protože v dnešní době není již snadné být odborníkem v několika oborech současně, je možno obtížněji vyrobitelné části MiniSumo robotů koupit hotové a zabývat se jen částmi, které patří do oboru, ke kterému má konstruktér robotu vztah.

Dobrý mechanik si tedy může koupit hotové elektronické díly včetně programového vybavení již zapracovaného v elektronice, dobrý elektronik naopak mechanické části a programátor i celý robot, který vybaví vlastním programem.

Roboty nejsou ovládány dálkově a řídí se pouze vlastní inteligencí.

Hmotnost robotu je omezena na 500 g, půdorys robotu před startem nesmí přesahovat 10x10 cm, výška robotu není omezena. Robot musí sestávat z jediné části, nesmí se během zápasu rozdělit na více dílů (takový robot by byl diskvalifikován). Je však povoleno, aby robot během zápasu zvětšil své rozměry například rozložením radlice. Pokud během zápasu odpadnou z robotu drobné díly (jako šroubky či matice) o váze do 5 g, nepovažuje se toto za rozdělení robota na více částí vedoucí k diskvalifikaci. Robot může být vybaven libovolným řídícím mechanismem, použité mikroprocesory mohou být libovolného výrobce a velikosti paměti. Po stisku startovacího tlačítka musí robot zůstat nejméně 5 s v klidu (během této doby odstoupí obsluha do dostatečné vzdálenosti od arény).

Klasická konstrukce sestává ze dvou pojezdových kol poháněných samostatnými motory, která umožňují robotu jízdu vpřed i vzad, zatáčení a obrat na místě.

Pohonné motorky jsou většinou stejnosměrné komutátorové, vyjímečně krokové. Stejnosměrné motorky jsou spojeny s převodovkou k dosažení většího Točivýho momentu a nižších otáček. Často se používají upravená modelářská serva, obsahující motorek i s převodovkou.

Neméně důležitou součástí je radlice, jejíž pomocí robot vytlačuje protivníka z arény a o kterou se také opírá při jízdě.

Smysly robota jsou nejčastěji infračervená čidla, řidčeji se používají i čidla ultrazvuková. Spodní čidla hlídají nájezd robotu na okraj arény, označený bílým pruhem, přední a případně i zadní čidla slouží k detekci protivníka.

Řídící jednotka je obvykle realizována pomocí mikroprocesoru, i když jednoduché algoritmy lze obsáhnout i analogovým obvodem. Jako zdroj proudu slouží akumulátory, jejich kapacita není vzhledem k době zápasu příliš důležitá. Vše je umístněno na šasi z kovu, plastu či jiného materiálu, případně i na desce plošných spojů, která je součástí řídících obvodů.

Stavba robotu vyžaduje znalosti z mechaniky, elektroniky a programování i manuální zručnost. Nespornou výhodou má vícečlenný tým, kde každý přispěje svou znalostí v některém z uvedených oborů.